Olympia na veletrhu Svět knihy 2018

„Svlékání solárníků donaha“ a „šílenosti doby korektní“ Foglarovci, „typickej Žižkovák“ Jirka Krampol, politik zabývající se „šílenostmi doby korektní“ Patrik Nacher a „soudem očištěná“ bývalá šéfka Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková. Skutečně nevšední kombinace se prezentovala na veletrhu Svět knihy 2018 u stánku vydavatelství Olympia. Začalo se zlehka a postupně se přitvrzovalo. Asi nejostřeji při besedě Aleny Vitáskové k její trilogii o ne zas tak „čistých“ praktikách v tuzemském byznysu se solárními elektrárnami. Vitásková nabídla pohled z perspektivy energetického insidera a oznámila záměr sepsat knihu, která solárníky „svlékne“ takříkajíc „donaha“.

Stejně jako minulý rok se i letos u stánku nakladatelství Olympia, které je již desítky let pomyslnou vlajkovou lodí vydávající tituly Jaroslava Foglara, na proslulého „Jestřába“ či „Rikitana“ (některé z přezdívek Jaroslava Foglara) vzpomínalo. Tentokrát při příležitosti uplynutí osmdesáti let od prvního vydání populárního příběhu Rychlých šípů.
Během „Dopoledne s Foglarem“, která Olympia na knižním veletrhu Svět knihy pořádá, bylo možné na místě odchytit například posledního z pokračovatelů kreslířské tradice Rychlých šípů Milana Tesleviče, který je oficiálním kreslířem Foglarových příběhů pro nakladatelství Olympia od devadesátých let. Jak ale prozradil, grafickému ztvárňování Jestřábových příběhů se věnuje už od „klukovských let“. Začal prý, když mu bylo asi deset.

Teslevič si předsevzal, že do komiksové podoby, která je současným mladým čtenářům podle něj bližší, převede všechna Foglarova díla. A vzhledem k tomu, že foglarovek je 25, má ještě co dělat. „Zbývá mi jich strašně moc,“ přiznal s úsměvem.
„Začal jsem s Hochy od Bobří řeky, potom přišel Přístav volá a nyní mám doma rozdělaný Boj o první místo,“ svěřil se ilustrátor. „Většinou zvládnu komiksově ztvárnit jednu foglarovku o stovce až sto dvaceti stranách za rok,“ dodal. „Ilustruji klasické foglarovky a kromě toho jsem dělal i dvě velké obrázkové knihy,“ pochlubil se.
Další z Foglarovců, Jiří Polák, následně u stánku Olympie představil knihu Kluk ze Žižkova o životě známého českého herce Jiřího Krampola. „Chtěl jsem v knize představit Jirku Krampola nejenom jako herce, ale především jako člověka,“ sdělil návštěvníkům úvodem.

Typickej Žižkovák…
„Myslím, že je to dobře zvolený název. Jirka Krampol se sice na Žižkově nenarodil, ale od malinka tam už vyrůstal. Takže je to typickej Žižkovák,“ prozradil Polák k názvu biografické knihy.
Kniha vznikala více než rok, většinou v jedné restauraci poblíž Pařížské ulice, kam chodí Jiří Krampol rád na pivo, pochlubil se Polák.
„Žižkov, to je taková, jak se říkávalo, svobodná republika Žižkov. Něco, co se nedá vysvětlit. Ale když je někdo ze Žižkova, tak je jinej než ti ostatní,“ vyznával se Jiří Krampol návštěvníkům veletrhu.
„Měl jsem spolužáka, kterej bydlel o dva baráky dál, ale byl už z Vinohrad a byl jinej,“ dodal Krampol. „Je to neuvěřitelný, ale je to tak,“ uvedl. „Ta ulice, co vede od Bulhara nahoru na Ohradu, tak to je normálně americký Queens, podoba.k nerozeznání. Prostě Žižkovu a Libni zdaleka se vyhni,“ upřesnil.

Politicky nekorektní Nacher
Aktuální a lehce ožehavé téma politické korektnosti přišel ke stánku Olympie představit v souvislosti se svou knihou Šílenosti doby korektní poslanec a lídr pražské kandidátky hnutí ANO do blížících se komunálních voleb Patrik Nacher.
„Kniha vypovídá o době, ve které žijeme, kdy často něco bereme jako normu, a už se nad tím ani nepozastavujeme. Když se nad tím naopak někdo pozastaví, tak je označen za politicky nekorektního,“ představil Nacher publikaci úvodem.
Nacher se v knize, kterou ilustracemi doprovodila čtrnáctiletá Maruška s poruchou zraku, se snaží s ironickým nadhledem popsat některé prvky tzv. politické korektnosti z poslední doby a rovněž i fenomény s ní, tu více, tu méně, související. Některé z nich pak nazývá šílenostmi. Zhodnocuje tak věci typu změny textu národní hymny z důvodu politické korektnosti, tedy údajně generově neutrální, možnost uvedení třetího pohlaví na rodném listě, jež je nově možné uvádět v Německu. Zmiňuje ale i poněkud lehčí témata, jako například zrušení sexistické praxe přítomnosti spoře oděných slečen s deštníky na startovací čáře závodů Formule 1.
„Dělal jsem si poznámky o absurdních situacích, které nás potkávají, a v momentě, kdy už jsem těch příběhů a situací měl tolik, že by to vydalo na něco většího, tak vznikl náběh na napsání této knihy,“ popsal Patrik Nacher pozadí vzniku publikace. „Nakonec jsem dal dohromady komentáře, texty a další nasbírané podklady a z nich jsem začal stavět kostru, na níž jsem potom začal stavě dál,“ doplnil.
„Potřebujeme určitou slušnost, ale to, co se dnes schovává pod politickou korektností, dusí svobodu slova a vyjadřování. Ti lidi se bojí říci svůj názor, aby nebyli nějak označováni nebo paušálně přiřazeni k nějaké skupině, zejména k té, která je třeba nenávistná vůči někomu,“ uvedl Nacher na otázku, zda v Česku potřebujeme politickou korektnost.
V takovém případě pak dochází, podle Nachera, u lidí k logické obranné reakci, kterou je to, že lidé své názory neříkají. „A to jsme tady už jednou zažili, že jsme mohli ty názory říkat doma, ale na veřejnosti radši ne,“ uvedl.

„Ostrá“ Vitásková
Ještě ostřejší téma později odpoledne u stánku Olympie představila bývalá šéfka Energetického regulačního úřadu Alena Vitásková. Tu před několika měsíci soud definitivně očistil v kauze (ne)oprávněně udělených licencí dvojici solárních elektráren na Chomutovsku. Vrchní soud v Olomouci zprostil Vitáskovou obvinění s tím, že se neprokázalo, zda se skutek, za který byla Vitásková stíhána, skutečně stal. Nižší instance, krajský soud, přitom předtím nepravomocně Vitáskovou odsoudil na 8,5 roku.
Sama Vitásková kritikou na adresu české justice nešetří. Během besedy o své knižní sérii, týkající se solárního byznysu s dotacemi v Česku, představila její třetí a závěrečný díl nesoucí podtitul Vrazi v taláru, který by měl vyjít koncem května.
„Ty knihy na sebe volně navazují a v podstatě popisují, co všechno je u nás možné,“ sdělila úvodem Vitásková. „První kniha (Solární baroni: Organizovaný zločin) hovoří o tom, jak je možné tunelovat veřejné finance a jak je tento systém sofistikovaný,“ sdělila Vitásková. Podle Vitáskové podobný systém v Česku panuje ale i v jiných oborech a neomezuje se pouze na energetiku.
Druhý díl Solárních baronů nese podtitul Příprava mé vraždy a podle Vitáskové je o tom, jak v Česku končí nepohodlní lidé, kteří vyzradí něco, co se nemělo nikdy dostat na veřejnost. A jak takoví lidé končí? Podle Vitáskové se vraždilo hlavně v 90. letech. „V současnosti je ten systém sofistikovanější. Vlastně vás spíše budou chtít zavřít,“ upřesnila Vitásková, která dle svých slov zažila diskreditační kampaň na vlastní kůži. Propracovaný likvidační systém, zaměřený na nepohodlné jednotlivce podle ní končí až justicí, kterou se zaobírá právě onen třetí díl, který se chystá do tisku.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *